Mudrcův blog

Blog

Kategorie

Oblíbené

Počítadlo

Všechny kategorie

Není předchozíNásledující >>

tohe | 21. 05. 16  17:52
0 komentářů

Klavírní úprava: Chvála (Trojiční) (Sv 86)

Píseň Chvála od Boba Fliedra je jednoznačně mou nejoblíbenější Trojiční písní. Nápad tohoto zpracování vznikl při loňské Trojiční neděli, finálního zpracování se však dočkal až teď.

(Nahrávka obsahuje asi 3 přehmaty, za které se omlouvám.)

PDF (852 kB)

MP3 nahrávka (9.2 MB)

tohe | 18. 08. 14  22:38
0 komentářů

Klavírní úprava: Zhášení dne / Ó, Pane zhasíná den (Sv 229)

Další z písní, ke které jsem si dovolil vytvořit tento velice minimalistický doprovod, je píseň Ó, Pane zhasíná den, známá též jako Zhášení dne. Nepodařilo se mi zjistit, kdo je jejím autorem, kdyby snad někdo věděl, kdo to je, budu rád, když mi to řekne.

PDF (404 kB)

MP3 nahrávka (5.5 MB)

tohe | 09. 08. 14  22:31
0 komentářů

Klavírní úprava: Připravujte cestu (Sv 239)

Přikládám klavírní doprovod k tradicionálu Připravujte cestu, k němuž slova napsal Miloš Rejchrt.

PDF (359 kB)

MP3 nahrávka (3.5 MB) – Je to příliš rychle, ale pro ilustraci to myslím stačí.

tohe | 09. 08. 14  22:20
0 komentářů

Klavírní úprava: Pokušení sv. Antonína (Sv 207)

Přikládám klavírní doprovod k písni Miloše Rejchrta Pokušení sv. Antonína. Jde o první z větší řady doprovodů, které připravuji, zapisuji, nahrávám atd. Nejsem žádný velký skladatel, ale pokud budou tyto mé pokusy někomu k užitku, budu jen rád. Užití pro liturgické účely je (i ze zákona) povolené. Jinému užití se nebráním, ale prosím, napište mi (tohecz na gmail tečka com). Celkově budu rád za jakékoli zprávy od kohokoli, kdo by mé úpravy nějak použil.

PDF (398 kB)

MP3 nahrávka (3.9 MB) – Nicméně předem upozorňuji, že klavírní nahrávky nejsou moje silná stránka.

tohe | 28. 10. 13  20:37
1 komentář

Bydlet v 11 metrech

(Paříž má meter 14.)

Můj byt má 11 metrů čtverečních. Je v šestém patře šestipatrového domu, ve kterém sice je výtah, ale jede pouze do pátého patra a není spojený se zadní schodištěm, takže člověk všecho táhne pěšky. Kromě postele, židle a stolu, tři esenciálních výbav každého bytu, má ještě 2 skříně, věšák, šikmé střešní okno, dřez, sporák, mikrovlnku, bojler a sprchu. Záchod, který dle francouzských zvyků nemá prkýnko, je na patře.

Musím říci, že mne samotného překvapilo, že i v takto malém a jednotném prostoru jsem schopen uvažovat o jednotlivých jeho součástech jako samostatných celcích. Například vzhledem k tomu, že nemám umyvadlo, říkám si pro sebe, že zuby si čistím v kuchyni, zatímco češu se v koupelně (protože jedno malé zrcadlo je přímo ve sprchovém koutě a druhé hned před ním). Jídlo připravuji v kuchyni, ale jím ho v obývacím pokoji, a když se nemůžu s talířem vejít na stůl, tak odnesu počítač do ložnice.

Je několik věcí, při kterých zřejmě Francouzi uvažují trochu jinak. Například – a to není poprvé, co jsem se s tím setkal – tu není lustr. Jsou tu dvě zásuvky napojené na vypínače (šikovně umístěné jeden u vstupních dveří a druhý v ložnici pardon chtěl jsem říci u postele), a v každé zásuvce jedno světlo. Nicméně intenzita výsledného osvětlení natolik připomínala přirozené osvětlení v Josefovských kasematech, že jsem se rozhodl pořídit ještě jednu lampu a přes rozdvojku ji umístit do kuchyně nahoru na linku. Další věc je, že v celém bytě nebyly žádné úklidové nástroje, krom jednoho velice nefunkčního smetáku. Je tu dlažba a dva koberečky (v obýváku a v ložnici), ale hadr žádný. Zatím jsem aspoň pořídil smetáček a lopatku, hadr si přivezu z Prahy.

Zatím jsem také narazil na pár nepraktických věcí. Absenci zrcadla proti dřezu řeším při holení tak, že se holím ve sprše, to by velký problém nebyl. To, že odpadní trubka je u stropu je vyřešeno tak, že pod linkou je čerpadlo, které vodu čerpá nahoru; po 4 týdnech pravidelného lití trošek sava do obou odpadů se mi podařilo z bytu odstanit zápach hnijící odpadní vody, zvláště markantní je to ve sprše, kde pokud čerpadlo neodčerpá vodu všechnu, zůstává loužička, a to i v případě, že jste používali pouze dřez. Místnost je malá, takže při sprchování a po něm je nutné otevřít okno a vyvětrat vlhost, jinak zůstávají na stropě a na zdech kapičky vody. Když dohřeje bojler, asi 2 minuty odpouští trošičku vody; budilo mě to jen prvních 14 dnů, stejně jako docela hlasitá lednička. Stěna k sousedovi, vášnivému posluchači hip-hopu (aspoň myslím, že to je hip-hop, kdo se v tom má vyznat) je velká a ne moc silná, funguje spíše jako rezonanční deska než zvuková izolace. Nicméně největším problémem a mým velkým děsem je okamžik, kdy si zabouchnu klíče cestou na záchod. Co v tom případě budu dělat, to jsem doteď nevymyslel.

Ale nechci vypadat jako starý bručoun, který jen nadává. Bydlím na příjmeném místě, "na svém", za rozumné peníze a s rozumným bytným, zajistil jsem si to bez nervů, takže si nestěžuju. Chtěl jsem jen nastínit, jaké stinné stránky takové bydlení má.

tohe | 28. 10. 13  20:12
0 komentářů

Moje čtvrť

Letos jsem sehnal velice pěkné bydlení v Paříži od místního Skotského sboru (Skotská církev má celý "seniorát", nebo chcete-li, "kraj" pro Evropské sbory). O bydlení jako takovém se rozepíšu jindy, teď bych se chtěl rozepsat o čtvrti, ve které bydlím.

Čtvrť se jmenuje Rochechuart (čti přibližně "roš(e)š(u)ár") a je součástí 9. arrondisement. (Francouzi, a zvláště Pařížané, s oblibou používají čísla čtvrtí pro identifikaci místa v Paříži, podobně jako my v Praze. Oni k tomu navíc přidávají velice pohrdavé "à la banlieu", když mluví o předměstí, která samozřejmě čísla čtvrtí nemají). Mám příjemné spojení metrem do centra i do školy, jsem nedaleko vlaku na letiště, za dvěma rohy mám dva bazény a za třemi rohy třídu plnou sexshopů a bordelů (pardon, to sem asi nepatří, že ...).

Hned první den, jak jsem se nastěhoval, jsem hladov zamířil do kavárny pod domem, abych si dal něco k jídlu (většina kaváren jsou docela univerzální hospůdky: ráno snídani, v poledne oběd, večer veřeči a dobré víno, a celý den samozřejmě vinikající kávu). Bylo příjemné odpoledne a já seděl u stolečku před kavárnou, a velice mě překvapilo, že co chvíli některý z kolemjdoucích přišel za obsluhou, prohodil s ní dvě věty a pokračoval.

To je něco, co jsem v Praze nikdy nepotkal, a došlo mi, že i přes velkou hustotu obyvatel v Paříži se v každé malé čtvrti lidé zjevně dobře znají. Velice mi to připomnělo scénu z filmu Amélie, kde zelinář na rohu Amélii oslovuje "slečinka z třetího", přesně znaje, kdo je a kde bydlí.

Ostatně když už mluvím o obchodech: Na nakupování v malých obchůdcích si zvyknete rychle. Kdykoli vejdete dovnitř, pozdraví vás příjemná a usměvavá obsluha, které na vás očividně záleží a chce vám nabídnout to nejlepší. Takže například dnes jsem cestou z metra v sýrárně nakoupil několik sýrů, pak jsem se v pekárně stavil pro bagetu a ještě jsem nakoukl do vinárny na růžku, abych se podíval, jestli by se u nich nedalo koupit něco zajímavého. Ráno chodívám trochu delší cestou (pokud nejedu na kole), abych si v jiné pekárničce koupil pár čerstvýcg voňavých croissantů k snídani, a to prostě proto, že ty tady na růžku mi tak nechutnají. Kolem a kolem, do Carrefouru přímo přes ulici chodím jen pro základní potraviny a zeleninu.

Je zde i pár zajímavých míst, kam si zajít na jídlo, když nechcete vařit. Sushi jsou tu dvě, jedno velice levné a druhé velice dobré. V žádné ulici nemůže chybět kebab, ale je potřeba dobře vybírat a pár jich zkusit, neb některé opravdu nestojí za to. Zatím jsem neobjevil příjemnou levnou pizzerii, ale to taky přijde. Ostatně když na to dojde, člověk si připlatí a znovu navštíví svou oblíbenou kavárnu.

Zatím to vypadá tak, že bydlím v nádherné čtvrti. Nestěžuju si. I přesto jsou věci, které nejsou zrovna fajn, třeba víkendové hlasité pouliční párty do pozdních hodin, neustálý hluk motorek, a popravdě, docela špinavé ulice. Když zrovna přijíždím z jiného směru a pozdě večer vystupuju "na kopci", neb na rozích postávající chlapíci více než co jiného připomínají pasáky a prodavače drog. Nicméně s žádnou pouliční agresí jsem se doposud nesetkal, asi tu panuje jistá rovnováha mezi zákonem a byznysem ve smyslu "nedělejte problémy a my o vás nevíme".

Kolem a kolem, musím říct, že na bydlení v Paříži si člověk docela zvykne :)

Není předchozíNásledující >>