Mudrcův blog

Článek do Lokali na téma spának.

Když většina lidí pracovala na statku nebo na poli, vstávali „se slepicemi“ a chodili s nimi i spát – tedy – obvykle ne do jedné místnosti, to by bylo přeci jen trochu nepohodlné. Ale šlo o to, že v noci spali a ve dne byli vzhůru. Pak František Křižík a Thomas Alva objevili, že elektřinou se dá svítit, a od té doby se člověk čím dál tím více spoléhá na vypínač vedle dveří, v noci bdí, a pak si ve dne zatahuje v pokoji žaluzie, aby ho sluníčko nebudilo. Načež si na jaře psychologové mnou ruce, protože lidé mají deprese z nedostatku světla a času a vůbec.

Snažím se – ne že by se mi to tak úplně šlo – chodit rozumně spát a pravidelně vstávat ve stejný čas, načež se mi daří, začínám budit pár minut před zazvoněním budíku, spokojený a vyspaný. Jeden výzkum říká, že aby mozek dobře pracoval, potřebuje aspoň 9 hodin kvalitního odpočinku – spánku. A když jej nemá, není schopen práce, člověk se špatně soustředí a moc toho neudělá. Spousta lidí vám bude tvrdit, že málo spí, protože mají moc práce. Není to ale tak, že lidé mají moc práce, protože málo spí?

Věřící, který nikdy nepochyboval, nedokáže obrátit nikoho pochybovačného.

Marie von Ebner-Eschenbachová

(Zasloužilo by to delší příspěvek a mé vlastní komentáře k tomuto tématu, ale myslím, že i tento krátký výrok říká mnoho.)

Já to vrtat nepojedu,
já to vrtat nebudu,
kdyby na mě soused přišel,
on by mně vzal vrtačku.
Vrtačka je za dva litry
a vrtáky za kilo.
Kdyby na mě soused přišel,
on by mně to všechno vzal.

Tak jsem konečně dal dohromady GPS záznam našich táborových výletů.

• Celá voda (73.5 km)
• Voda - 1. den (10.6 km)
• Voda - 2. den (16.1 km)
• Voda - 3. den (7.1 km)
• Voda - 4. den (18.1 km)
• Voda - 5. den (21.5 km)
• Celá kola (355.4 km)
• Kola - 1. den (25.4 km)
• Kola - 2. den (46.6 km)
• Kola - 3. den (52.9 km)
• Kola - 4. den (27.4 km)
• Kola - 5. den (41.7 km)
• Kola - 6. den (32.7 km)
• Kola - 7. den (32.5 km)
• Kola - 8. den (24.0 km)
• Kola - bonus (71.7 km)

Tak jsme tu měli návštěvu ze Švýcarska. Jedna z těch paní, co přijely, je učitelka matematiky. Nějak na to přišlo a začli jsme se bavit o tom, jak se tam matematika učí. V první třídě se nezačíná počítáním jablíček a kupeckými počty, začíná se luštěním různě obtížných hádanek a hlavolamů. Na každý týden mají děti ve třídě k dispozici jeden hlavolam, se kterým si můžou hrát, atd.

Jak se nedávno objevil ten článek, že Češi "hloupnou" na matematiku – možná by stálo za to změnit strukturu vyučování, místo předmětu "Matematika" mít předmět "Logické myšlení". Děti by to bavilo a svůj účel by to splnilo. Vždyť v matematice jde o to lidi naučit logické myšlení a víc potřebujou povětšinou jen kupecké počty.

... rychlost ve Švýcarsku na dálnici je 120 km/h – věděli jste to?

Švýcarsko je úžasná země plná úžasných lidí. Byli jsme tam pozváni místní Evangelickou reformovanou církví v kantonu Nidwalden, tato církev sdružuje všeho všudy 4 sbory.

Co se programu týče, tak v úterý jsme přijeli, ve středu si dali výstup na Stanserhorn (převýšení asi 1,4 km, vrchol ve výšce 1898 m), a měli večeři v pizzerii na břehu obřího jezera, společně s "předsednictvem" místní církve. Ve čtvrtek nás místní prezidentka vzala na starý parník a do Luzernu, kde jsme nakoupili spoustu švýcarských nožů a lodí se odvezli zpět, abychom se podívali do kostela v Hergiswil. V pátek výlet do Basileje za panem farářem Oppermannem a jeho ženou Marií, pozváni na oběd, někteří se koupali v Rýnu, všichni se svezli na bezpohonovém přívozu a poslechli si podvečerní varhanní koncert, aby si pak dali večerní piknik. V sobotu další výlet, tentokráte převýšení téměř 1,7 km na 2404 metrů vysoký Brisen, jenom místo Aničky a Luboše jsme šli s Lubošem a s mým tátou. Večer jsme byli pozváni na večeři, kterou připravili Dora a Erika. V neděli bohoslužby ve Stansstad, kázal Michal Šourek a učili jsme místní píseň Luďka Rejrchta, já jsem doprovázel na varhany. Potom výlet lanovkou na kopec na sýrovou farmu, ochutnávka sýrů a vína, cesta zpět a do Buochs do kostela. Pak už balení a v pondělí ráno odjezd.

Předchozí nekonečný odstavec je čirý výpis toho, co jsme dělali. Teď něco více o Švýcarsku, tedy aspoň to, co jsem postřehl.

Švýcarsko bývala chudá země, a kdo se s tím nesmířil, tak musel pryč. Trvalo to mnoho století, ale dnes to velmi bohatá (a drahá!) země. Lidé jsou pracovití, velmi zodpovědní a moc nenadávají. Každý je s každým kamarád a každý každému pomůže. Není kousek půdy, který by nebyl obhospodařován: když se tam nemůžou pást krávy nebo ovce, je tam les. Krávy se pasou i v nadmořské výšce 2000 metrů a kam kráva nemůže, protože je to moc prudké, nastčí tam ovci. Nebo kozu. Upravené jsou nejen kopce a louky, ale i domy, ulice, nádraží, turistické rozcestníky, stezky, silničky a vůbec všechno, Švýcaři si hodně potrpí na estetiku. Zákony se ctí, protože si je lidé dělají sami (referendy), a například kanton Nidwalden má 40 tisíc obyvatel a svoje vlastní zákony.

Samozřejmě, není všechno růžové. Je tam draho, přinejmenším o třetinu dráž než v Německu. Všechna pravidla se musí ctít, včetně oznamovací povinnosti, takže se všechno hodně řeší a všechno musí být akurátní. Jak jsou Švýraři organizovaní, tak neumí improvizovat a všechno musí být připravene do puntíku, takže se o nás starali tak, že jsme ani neměli volný čas.

Celkově byla dovolená super. Zakončili jsme ji jedním dnem v Německých Alpách, a vrátili se domů, zdravě zničeni, velmi spokojeni a plni nezapomenutelných dojmů.